ÚVAHA O KADIDELNICI

MAGICKÝ OHEŇ A ÚVAHA O KADIDELNICI, DŘEVĚNÉM UHLÍ A KADIDLU.

Do magického ohně se házejí všechny věci. Symbolizuje konečné spálení všech věcí v Shivadarshaně. Je to absolutní zničení jak mága, tak universa.

Kadidelnice stojí na malém oltáři. Můj oltář je z prolamované mosazi; shořím na něm ve stříbro nebo zlato. Tento oltář stojí na východní straně, jako by měl symbolizovat identitu naděje a zničení. Tato mosaz obsahuje kovy Jupiterův a Venušin, a to ve stejném poměru. Takto pak symbolisuje božskou lásku. Oltář je z ,,prolamované mosazi´´, poněvadž tato láska není omezena určitým směrem nebo prostorem, neomezuje se na jednotlivosti, nýbrž je universální.

Na tomto oltáři stojí vlastní kaditelnice; má tři nožky, které znázorňují oheň. Její miska je polokoulovitá; jejím okrajem je nesena kruhová dírkovaná destička. Tato kaditelnice je ze stříbra nebo zlata, poněvadž právě tyto kovy byly nazývány dokonalými. Na této destičce hoří dřevěné uhlí, které bylo napojeno sanytrem. Toto dřevěné uhlí jest ,, jak se dnes chemikové počínají domnívat ´´ nejvyšším protheickým elementem; absolutně černá, poněvadž pohlcuje všechno světlo; netavitelné žádným známým druhem žáru; nejlehčí ze všech elementů, které se v přírodě vyskytují v pevném stavu; podstatná součást všech známých životních forem.

Je napojeno sanytrem, jehož potaš má fialový plamen Jupitera, otce všeho, jehož dusík je nečinným elementem, jenž však ve vhodném spojení se stává součástí všech známých vysoce výbušných látek, a spolu s kyslíkem je součástí potravy ohně. Tento oheň rozdělává mág; žár zničení byl zanícen jeho slovem a jeho vůlí.

Do tohoto ohně hází pak kuřidlo, symbol modlitby, hrubého nositele nebo viditelný obraz své snahy. Protože je to jen nedokonalý obraz, dostaneme místo dokonalého spálení jen dým. Avšak nemůžeme volit výbušné látky místo kuřidla, poněvadž by to bylo nepravdivé. Naše modlitba je výrazem nižšího principu, směřujícího k vyššímu; nevidí tento vyšší princip jasně, nechápe, co tento vyšší princip chce. A a? je jeho vůně sebe sladší, je vždycky obsažena a zahalena v oblacích.

V tomto dýmu vznikají iluse. Hledali jsme světlo, a hle , chrám se zatemnil! A v této temnotě se zdá, jako by dým vytvářel podivné postavy a podoby, a možná, že uslyšíme řev zvířat. Čím hustší dým, tím temnější bude universum. Dýcháme těžce a chvějeme se, poněvadž vidíme, jaké protivné a bezpodstatné věci jsme přivolali!

A přece nemůžeme býti bez kuřidla. Kdyby naše snažení nepřijalo na sebe nějakou podobu, formu, nemohlo by míti vliv na formu. To je také tajemství inkarnace.

Hlavní součástí tohoto kuřidla je gummi olibanum, obětování lidské vůle srdce. Tato pryskyřice je do poloviny své váhy smíšena storaxem, pozemskými přáními, která jsou temná, sladká a přilnavá, a tato směs opět do poloviny své váhy je smíšena s dřevem aloe, které symbolisuje Střelce, šíp70 a tak představuje samo snažení; je to šíp, který vniká do duhy. Tato duha je ,,mírnost´´ v tarotu; pouze vyrovnaný a cílevědomý život umožňuje naše dílo. Avšak i tento život musí býti obětován.

Při spalování těchto věcí objevují se v našich představách hrůzné a svůdné fantastické obrazy, které obývají ,,astrální úroveň´´. Tento dým představuje ?astrální úroveň?, která leží mezi materiální a spirituální úrovní. Věnujme trochu pozornosti této ,,úrovni´´, o níž bylo napsáno velmi mnoho nesmyslů.

Když člověk zavře oči a počne ,,se rozhlížet´´, vidí s počátku jen temnotu. Když se déle pokouší proniknouti tuto tmu, otevře se mu pomalu nový pár očí.

Mnozí lidé se domnívají, že jsou to ,,oči pomíjející jejich představy´´. Kdo však má více zkušenosti, ví, že skutečně vidí ony věci, ačkoliv tyto věci samy o sobě jsou zcela nepravdivé.

Nejdříve uvidíme jen šedý přísvit; při pozdějších experimentech se nám možná objeví postavy, s nimiž se můžeme bavit a za jejichž vedení se můžeme snad i pohybovat, kam nám libo. Poněvadž tato ,,úroveň´´ je právě tak veliká a rozličná jako hmotné universum, není možno ji působivě popsati.

Tuto ,,astrální úroveň´´ popsal Homer v Odyssei. Sem patří také ti, z nichž mnozí si namlouvají, že jsou to ,,duchové´´ zemřelých. Jakmile jednou žák některou z těchto věcí pokládá za pravdivou, musí ji uctívat, nebo? všechna pravda je úctyhodná. V tomto případě je však ztracen, protože jest jí posednut.

Pokud člověk zkoumá nějakou ideu, jest před ní bezpečen, je volný. Je zcela nevinné a neškodné, činí-li nějaký muž pokusy s kouřením opia nebo s výživou ořechy; ale v tom okamžiku, kdy to přestane zkoumat, kdy začne jednat jen ze zvyku a bez přemýšlení, nastanou mu obtíže. Jíme všichni příliš mnoho, poněvadž lidé ve slavnostní livreji pětkrát denně přinesou na stůl zásobu jídel, která by stačila na šest měsíců, a poněvadž jísti je méně namáhavé než zkoumati, zda jsme hladoví. Když si však člověk sám věří, brzy shledá, že nevaří ani méně ani více než potřebuje a zdraví se mu vrátí. Když však člověk upadne do jiného extrému a nemyslí na nic jiného než na dietu, můžeme býti téměř jisti, že upadne do typické formy melancholie, v níž je pacient přesvědčen, že svět se proti němu spikl, aby jej otrávil. Profesor Schweinhund ukázal, že hovězí maso způsobuje dnu; profesor Naštikov dokazuje, že mléko způsobuje souchotě. Sir Ruffon Wratts nám říká, že vysokého stáří dosáhneme, jíme-li kapustu. Pomaličku se dostaneme do stavu, jímž se pyšně chlubí Mr. Hereward Carrington: Člověk se živí pouze čokoládou, kterou nepřetržitě žvýká dokonce i ve snu. Avšak sotva člověk dospěl tak daleko, tu si s hrůzou uvědomí trpkou pravdu, kterou jasně dokázal Güterboeck Sonstwas, čtvrtá ulice, U Velikého vodopádu, že čokoláda je příčinou zácpy, a zácpa příčinou rakoviny a tu si pospíší, co nejrychleji ji dostat z těla, pomocí klystýru, z něhož by i velbloud dostal křeče hrůzou.

Podobné šílenství přepadne někdy dokonce i opravdové vědce. Mečníkov studoval nemoci tračníku (část tlustého střeva) a to velmi svědomitě až vášnivě a na konec pak s největším uspokojením navrhoval, aby všem lidem byl vyříznut tračník; při tom poukazoval na to, že sup, který nemá tračníku, se dožívá velikého stáří. Faktem však je, že vysoký věk supa je způsobován jeho ohnutým krkem a mnozí přemýšliví lidé navrhují, aby se tento experiment zkusil profesoru Mečníkovi.

Ale nejhorší ze všech výtvorů fantasie jsou morální a náboženské ideje. Zdraví spočívá na schopnosti řadit ideje ve správném poměru. Každý, kdo přijme nějakou morální nebo náboženskou pravdu, ujde blázinci jen proto, že se jí nedrží logicky a důsledně. Když člověk opravdu věřil křes?anství, kdyby se opravdu domníval, že velká většina lidí je odsouzena k věčným trestům, začal by na světě řádit a pokoušet se lidí zachraňovat. Tak dlouho by nemohl spát, až by hrůza vyčerpala všechny jeho tělesné síly. Jinak by onen člověk morálně zešílel. Kdo z nás může spát, když někdo, koho milujeme, je v nebezpečí smrti? Nemůžeme se ani dívat, jak se pes topí, aniž bychom aspoň nepřerušili práci. Kdo by pak ještě mohl žíti v Londýně a přemýšlet o faktu, že z jeho sedmi milionů duší budou všechny zatraceny, až asi na tisíc Plymouthských bratří. A přece se zdá, že tomu tisíci Plymouthských bratří, kteří nejhlasitěji hlásají, že pouze oni jediní budou zachráněni, se vede neobyčejně dobře. Zda jsou pokrytci nebo morálně šílení, je věc, kterou můžeme přenechat jejich vlastnímu přemýšlení.

Všechny tyto fantomy, a? jsou jakéhokoliv druhu, musejí býti přivolány, zkoumány a ovládnuty; jinak bychom shledali, že právě tehdy, kdy bychom jej snad potřebovali, vynoří se nějaká idea, kterou jsme se ještě neobírali. A možná, že právě tato idea, která nás náhle takřka zezadu přepadne, přivodí náš pád. To je legenda o čaroději, který byl ďáblem zardoušen!

Volný překlad spisů mistra THERIONA, kniha 4 ,,OBŘADNÁ MAGIE´´